GOTIKA

GOTICKÉ PODZEMÍ

Gotické sklepy, tzv. lochy, začaly vznikat pravděpobně na přelomu 12. a 13. století. Od těch dob tvoří nejnižší patro sklepů místních domů, sekaných do kamene. Při stálé vnitřní teplotě okolo 10°C byly využívány hlavně ke skladování potravin a pro potřeby řemeslné činnosti. Dobře mohly posloužit i pro potřebu útočiště ve zlých časech...

Sklepy se svojí plné funkčnosti dlouho netěšily. Podle dochovaných indicií je záhy po vybudování začala zaplavovat voda. Nejen ta podzemní, ale i voda prosakující z nedalekých nádrží nad Znojemskou bránou. (Na místě těchto vodních ploch je dnes převážně socialistická zástavba.) Chodby byly budovány postupně - v návaznosti na problémy s podzemní vodou. Výška hladiny závisela zejména na hloubce lochu, která se pohybovala mezi 4 až 7 metry od městské zádlažby.

V reakci na zaplavování lochů bylo potřeba vymyslet řešení. A tím byl právě důmyslný systém odvodňovacích chodeb. K práci byli sezvání horníci pravděpodobně z Jihlavska, kde byli už v té době řemeslu znalí. Chodby, stejně jako lochy, byly vysekány ručně kladívky a želízky, bez pomoci střelného prachu, často do tvrdého rulového masivu.

Chodby či štoly jsou různě profilovány. Hlavní, tzv. páteřní jsou obvykle větší a obdélníkového průřezu. Další chodby mají profil od oválného, mandlového, až po trojúhelníkový (s vypouklými stranami), místy je ve dně vyhlouben odvodňovací žlábek. Velikostně jsou různé, průměrný profil je cca 150cm na výšku a 50cm na šířku. Některé lochy jsou na chodby napojeny pouze velmi malými průlezy – průrazy. Stěny jsou opracovány jak poměrně hrubě, tak i téměř do hladka, v některých částech jsou po stranách vysekány výklenky pro uložení kahanů nebo větší kapsy pro louče (se stopami vypálení). Na křížení některých chodeb jsou vyhloubeny jímky, hluboké do 1 metru. Sloužily k usazování splavovaného písku a v neposlední řadě jako důležitý zdroj vody. V několika sklepech jsou studny, hluboké až 5 metrů. Celková hloubka od povrchu je zhruba 11 až 12 metrů, což je stejně jako u studní na náměstí.

Po vzdálenosti zhruba 40 až 50 metrů byly vyhloubeny těžební jámy pro vyzvednutí vytěžené ruly. Po provedení prací byly jámy zastropeny velkými kamennými deskami, na které byly dále položeny kameny, posypané drobnějším materiálem do potřebné výšky terénu. Spáry mezi deskami, někdy ve dvou vrstvách, se pečlivě promazávaly žlutým jílem.

Podzemní voda se samospádem odváděla do jižního hradebního příkopu, své doby hlubokého asi 7 metrů od vrcholu hradeb. Do města se tehdy vjíždělo třemi branami. Dodnes přestály jen brány Dačická a Znojemská, zvaná Jemnická. Brány byly propojeny silnými obranými zdmi, z nichž se zejména na severní a východní straně dochovala podstatná část zdi parkánové. V rozích hradeb stály na stráži bašty. V současnosti můžete navštívit dvě na oválném půdoryse (severozápadní a severovýchodní) a jednu pětibokou na jihovýchodě Slavonic.

Úsilí o vybudování fungujícího systému odvodnění města úspěšně končí pravděpodobně na přelomu 15. a 16. století. V té době město směle vstupuje vstříc nové etapě. Renesance mění ráz města.

GOTICKÉ MĚSTO

Vznik města se datuje kolem 12. století do dob pánů z Hradce, z větve Vítkovců. Původně se jednalo o strážní osadu, později trhovou ves, která se postupně rozvinula v opevněné město. První zmínka o Slavonicích, tehdy „vsi lidí Slavoňových", sahá do roku 1260.

Drsnější a méně úrodná pahorkatina sousedila s více osídlenými oblastmi Jižní Moravy a Dolního Rakouska. Její význam vzrůstal především s rozvojem dálkového obchodu a s potřebou údržby, ochrany i rozšiřování zemských stezek. Ve Slavonicích se také setkávala cesta z Brna přes České Budějovice do Pasova s další důležitou spojnicí Jihlavy a Lince. Zpočátku se zde usazovali hlavně obyvatelé slovanského původu. Kromě zemědělství, nutného pro zásobování strážní stanice, se na této významné obchodní křižovatce začal rozvíjet obchod a řemeslo. Za časů krále Přemysla Otakara II. začaly být osadě udělovány různé výsady a práva, mimo jiné právo vlastního trhu a 50 lánů půdy. Strategický význam místa při obraně země vyvolal potřebu jeho opevnění, proto bylo roku 1278 králem nařízeno Slavonice a Telč opatřit hradbami.

Základní půdorys města byl dán vidlicí cest, protínajících se v nálevkovitém prostoru hlavního tržiště (dnešní náměstí Míru). Podél těchto cest se soustřeďovala středověká zástavba na dlouhých úzkých parcelách. V přední části parcely stávalo dřevěné obytné stavení, za nímž byl obvykle dvůr a různá hospodářská stavení a stodoly. Mezi jednotlivými domy byly často ponechány úzké průchody, tzv. soutky, jimiž se procházelo do vnějších hradebních uliček s menšími domky na obvodu města (Dlouhá a Růžová ulice).

Ve 14. století páni z Hradce podpořili rozkvět města dalšími výsadami. K lehce lichoběžníkovému půdorysu vlastního města se připojila dvě předměstí – tzv. Špitální, při gotickém kostelíku sv. Jana Křtitele, kde byl později založen špitál a Koželužské při Starém potoce. V tomto období se v listinách poprvé uvádí pojem „civitas", město. Nejdůležitějším řemeslnickým cechem ve měste byli soukeníci. Hodně bylo i pekařů a řezníků, kteří díky své výhodné poloze nacházeli odbyt pro své zboží i v Rakousku.

Přes drobné panské spory na počátku 15. století, bylo město nejvíce ohroženo v období husitských revolucí, kdy náleželo katolíkovi Janovi z Hradce. Tehdy obléhal město Žižkův vojevůdce Hvězda. Neúspěšně. Ze zlosti tedy vypálil „alespoň" gotický kostel Božího Těla nad městem, kterému se později dostalo opravy a stojí dodnes. Roku 1529, kdy přitáhli Turci, však měšťané raději utekli do bezpečí nedalekého hradu Landštejna.