ÚPADEK

Po zlaté renesanční éře čekaly město v 17. století tvrdé časy. Za Třicetileté války mnoho domů zpustlo nebo bylo vypáleno. Velku ránu uštědřil i mor, který Slavonice mezi roky 1680 – 1681 zdecimoval. Z válečných útrap se město částečně vzpamatovalo až počátkem 18. století. Koncem března roku 1750 ale přišel požár, který zničil mnoho domů a poškodil i městskou věž. 

Gotické podzemí bylo během 17. a 18. století i nadále udržované v relativní funkčnosti. Postupně však snaha o čištění uvadala a spodní patra sklepů se začala postupně zanášet. Doba se změnila – ty tam byly časy rozkvětu a město se zmítalo mezi morem a válkami. V některých místech měšťané používaly lochy jako sklady nepotřebných věcí či skládky domácího odpadu. 

Zásadní přelom ve fungování gotického odvodňovacího systému pak znamenalo zasypání hradebního příkopu v 19. století. Voda neodtékala, neměla kam. Jímky ani chodby nikdo nečistil a písek s bahnem zůstávaly. Postupně tak došlo k úplnému zanesení chodeb a dokonce i k zaplavení části lochů již do konce 19. století. Situace se časem stále zhoršovala a nakonec se vyhrotila po velké povodni roku 1967, kdy došlo k zaplavení i některých renesančních sklepů.

V 70. letech 20. století se o podzemí zajímal nadšenec pro místní historii a učitel dějepisu na slavonické základce, pan Josef Střecha. S dětmi prošel část chodeb pod farou a muzeem – ve vyšší části systému pod náměstím Míru, která nebyla úplně zaplavena a zaznamenal to i do své knihy. Tím byla první známá zmínka o podzemí na světě. Jinak nebylo povědomí o rozsahu podzemního systému žádné. Lidé přes své zaplavené sklepy žádné chodby neviděli a historické značení či mapování se bohužel nedochovalo. Vlastně ani nevíme, jestli někdy nějaké existovalo.